|
SLOVO REŽISÉRA
Hra Rok na vsi je adaptací rozsáhlého románu bratří Mrštíků. Román, který zná asi každý pro jeho název, ale málokdo se odhodlal těch tisíc dvě stě stránek číst.
Já budu donekonečna děkovat Iloně Smejkalové, dramaturgyni Národního divadla Praha, která mě do tohoto tématu zasvětila a nadchla pro něj.
Od prvních stránek jsem propadl poezii, humoru, citům a peripetiím ukrytých do jazyka moravské vsi Habrůvka a objevil v něm nesmírně moderní dramatický příběh touhy, zrady, zakázané lásky a každodenního lopocení, na půdorysu svátků církevního roku.
Moderní v tom, že to není příběh černobílý - ti dobří a ti zlí. Každý z hrdinů upadá do různých poklesků a vin.
A nad nimi se houpou svatí, klepny spřádají svoje bulvární pomluvy, chlapi propíjejí své sny, schopnosti a sebeúctu v hospodách a v karbanu, šikuje se protižidovská fronta, stařec svádí jeptišku, nemanželské děti se derou na svět rychle jako houby po dešti, kšefty a "malá domů" jsou hnacím motorem osobního růstu...
A zase ti svatí - další - Vojtěch, Anna, Lucie, Jan... koukají na to svrchu a nehnou brvou.
Jsou to osudy stále platné, jako přes kopírák se opakující do nepoučitelné budoucnosti, dneška.
Ale jsou to osudy naše. Lidské. Tedy přirozené a pochopitelné.
Kniha je psána jako kronika. Je jazykem a situacemi velmi vtipná a poetická. V divadelním pojetí se však stává strhujícím a napínavým dramatem.
A my, ačkoliv si oblékáme historizující kostýmy, hrajeme osudy naše. Dnes. Příběhy našich dnešních životů.
Možná kvůli těm svatým, možná pro ta obyčejná každodenní lidská provinění, možná pro tu otevřenost a přiznání si vlastní nedostatečnosti - přesto s humorem a láskou popisovaným - koncipujeme naše představení jako mši za člověka, za jeho duši a činy, krásu i špínu, která se z nich rodí.
Pohlédne Bůh ještě jednou na svoje děti?
Bude mu to stát za to?
PREMIÉRY
25., 26. a 27. listopadu 2016
|
VÍTĚZ KRAJSKÉ POSTUPOVÉ PŘEHLÍDKY AMATÉRSKÉHO DIVADLA ČERVENÝ KOSTELEC 2017
